2011

10.12. Tattendorfer Winterhallencup 2.kolo - Ebreichsdorf,Rakousko
Je devět hodin dopoledne a šest závodních týmů vyjíždí ku Znojmu a pak dál až do Ebreichsdorfu. Zatímco Mirek řídí já můžu zdokumentovat alespoň cestu. Minule se mi fotky v hale nevedly a u toho zůstalo i tentokrát.

 
Hranice jsou za námi a hned jak vytunelujeme Vídeň vyrážíme ven z velkoměsta. Po sjezdu z dálnice nás kruhový objezd nasměruje do malého městečka...
          
...kde už čeká připravená hala. Ubikace proběhla v cukuletu a šlo se venčit nejdůležitější členy celé ekipy. Lev byl pokořen raz dva,ale dychtiví rakušáci,coby soupeři na parkuru,na nás teprve čekali. Kessi tentokrát už neřešila specifické prostedí haly a doběhla oba běhy. Co jezdíme do rakous tak se nám zdá,že jsou ty jejich překážky nějak vyšší. Na mojí Felíšce bylo vždycky vidět,že jí to dá mnohem víc práce zvednout se nad skočku a Ejmy je na tom podobně. Mirek donesl z auta metr a začalo měření - výsledek: 32,5cm. To je na maličké papilonky opravdu moc.
 

5.11. Tattendorfer Winterhallencup 1.kolo - Ebreichsdorf,Rakousko
Čtyřkolové zimní závody se z Tattendorfu přestěhovaly do Ebreichsdorfu. Je to sice velká tenisová hala,ale na místo,které je pro nás vyhrazeno se vejde pouze jeden parkur a závody začínají až v jednu hodinu odpoledne. Dobré je,že nemusíme vstávat brzo ráno jako v loňských letech,jenže domů se vracíme až před půlnocí. Premiéru měli Mirek s Kessi v MA1. Na sypkém povrchu,kde padali psovodi i psi,se Kessi vůbec nelíbilo a diskli se v obou bězích. S Ejmy Mirek startoval v SA2 a skončili osmí a sedmí,celkově 8.místo. V hale se mi fotky  nedařily zato při procházce jsme ulovili lva.

28.10. Klubové závody - Třebíč
Závody zahájila hra,která spočívala v překonávání různě obodovaných překážek podle libosti psovoda,který samozřejmě neměl ani páru o tom,kolik bodů může na které překážce urvat.   Mirek s Ejmy nádherně běželi,ale obojek na bílém krčku zařídil DIS. Jessi i Kessi se také v jednom běhu diskly a všechny tři si rozdělili 2 čtvrtá a 1 páté místo.

8.10. O Šlapanického vlka - Šlapanice
Po mouchách z jarního speciálu nebylo ani vidu ani slechu,zato nás potrápila nečekaná zima a občasný déšť. Po několikaměsíční nucené pauze (můj utžený menisk) jsem oprášila papillony a vypustila je na trať. Felíška se jakš takš ukočírovat dala,ale Riči mi dal zabrat. Svištěl po parkuru jako meluzína a moje snaha držet s ním krok a tím i správně navádět byla marná. Koleno,ač fixované ortézou,nezvládlo tak velkou zátěž a vodní hladina v kloubu nepříjemně stoupla. Pro smečku Indiků,závody moc úspěšné nabyly,ale to co předvedla Kessi zaplašilo dotírající smutek. Konečně běžela stylem,který používá při hře na honěnou s Orinem,a natahovala skoky jak jen to šlo. Ve zkoušce byl Orísek druhý.

17.9. O pardubickou tlapku - Nemošice
Nemošice nám poslalo samo nebe. Přesně totiž vycházelo načasování na první start naší omladiny a tak malé holky Věrka přihlásila i když jim v té době byly jen dva měsíce a na cvičáku nebyly ani jednou.  Po pár trénincích a nesmělém začátku na našich klubovkách jsme vyrazili na jejich první opravdové závody.
V Cheetah je ukrytý malý,koncetrovaný klon její starší sestry Felon. Hned na prvním běhu to bylo znát. Kromě překonávání tunelů stihla vyštěkat i rozhodčí a ještě doběhnout na krásném třetím místě. Stupně vítězů si užila společně s borderkou a australským ovčákem. Druhý běh tento rošťák už nedoběhl do vítězného konce,ale za svůj výkon na parkuru si určitě zaslouží obdiv. Nejprve málem povalila barel,poté vyštěkala našeho fotografa Milana i obě asistentky časomíry a když u okraje parkuru uviděla Věrku a svou sestru Geru utekla za velkého potlesku z parkuru.

 
  
Geruška absolvovala oba běhy s noblesou jí vrozenou a věrně napodobující svého otce Ričika poslušně,přesně a jistě zvládla obě tuneliády. V prvním běhu na pátém a v druhém na nádherném druhém místě. Společnost na stupních vítězů ji dělala (opět) borderka a německý pinč. Myslím, že obě jsou velkým příslibem pro budoucí závodění stejně jako Orin,kterého Věrka přihlásila jako jediného ze svých psů mezi závodníky,aby zjistila jak dobře je opraveno tentokrát levé koleno. Nevím jak dobře dopadla operace,ale po parkuru se opět po čase proháněla Věrka s Orískem a oba běhy,jak jumping tak agility,vyhráli. V jumpingu byla Ejmy druhá a Kessi třetí.
                                                                                                          Mirek  

   
       
Agiliťácký křest prodělali naši malí šotci v Nemošicích. Mezi ostatními startujícími v kategorii štěňat (border kolie,australský ovčák,tervueren,PRT,německý pinč) vypadali jako blechy a stejně tak poskakovali i po parkuru. Ačkoli byly v poli závodníků nejmladší i nejmenší,soupeřů se nezalekly. Cheetah je rozený agiliťák,prozatím neukočírovaný,ale plný ohně a nedočkavosti. Gera si ráda užívá té hry,které se říká agility ovšem s aristokratickým nadhledem jak se na správnou princenu (v kterou se jednoho dne promění) sluší a patří.

10.9. Klubové závody - Třešť
Denďa a Nikča z našeho cvičáku se rozhodly uspořádat klubové závody a mě pasovali do role rozhodčí. Při běhu štěňat,což byly dva parkury složené z tunelů a nízkých skoček jsem se této odpovědnosti zbavila a závodila s Geruškou,Mirek běžel s Cheetah. Jumping,agility a hru závodníků už jsem si vychutnala sama. Soutěžilo se i o nejkrásnějšího a nejšikovnějšího psa. Tam byli delegováni ještě dva rozhodčí a posuzování poslušnosti zbylo opět na mě.

3.9. O pohár Pandy Praha
Na závodech pořádaných OSA Panda Praha jsme letos již byli a protože bez delšího přemýšlení klidně vstoupíme podruhé (i poněkolikáté) do stejné řeky,nemohli jsme tam chybět. Našim holkám,Ejmy a Kessi,se moc nevedlo,ale snažily se ze všech sil. V závěrečné hře,která spočívala ve výměně psů běžela s Kessi Verča,ale Kessi tak zoufale hledala Mirka,že skončily až na 23.místě.

28.7. Šiškobraní - Třešť
I když se nad uskutečněním těchto závodů stahovala mračna v podobě zamořeného koňského závodiště (nějakou nemocí),kde již několik let hostíme agiliťáky ze všech koutů naší republiky, nakonec se Šiškobraní vyhřívalo na sluncem rozpaleném trávníku našeho cvčáku a jen při závěrečné hře a vyhlášení vítězů nám prudký déšť připomněl,že není radno usnout na vavřínech, jak jsme to ve finále všechno zvládli. Rozdávání cen připomínalo mraveniště z kterého jednotliví mravenci vybíhali,aby za svou odvahu získali něco nezbytně nutného pro život (poháry,plakety...) z rukou královny (rozhodčí) Slávky Podmolové. Kessinka si vyběhala stříbrnou a bronzovou medaili za zkoušky.

17.7. Brněnské psí dny
V roli neběhajícího kapitána. Můj neposlušný menisk zhatil veškeré naděje,že se postavím na start jako závodník. Coby doprovod a občasný poradce na parkuru jsem fungovala spíš jako trenér,který dohlíží na své svěřence. Celodenní sluneční žár rozpálil ohromnou plochu fotbalového hřiště a přilehlé prostory na neuvěřitelných 42ºC bez možnosti schovat se v blízkosti parkuru do stínu. Stan nás chránil před přímým žárem,ale vedro dostalo všechny. Nejvíc se natrápil Mirek s Kessi,která odmítla zařadit vyšší rychlost než mírný cval přecházející do klusu,občas nějaké to odmítnutí a DISkotéka byla jistá. Zato Ejminka zářila jako bílá hvězdička. Škoda,že místo zaslouženého poháru (třebas malého) dostala jen medaili. V jumpu a součtu 1,v agility 2.

    
Konečně jsme viděli dogfrisbee naživo.
     

25.6. Třeštík - Třešť
Je den před závody a my se scházíme na cvičáku a dopilováváme vše co se dá. Hlavně tráva se seče hodně nakrátko. Večer ještě nakládáme auto cenama a elektronikou a honem spát. Zítra nás čeká pěkná honička. No a ráno je tu. Pravidelná procházka nesmí chybět a při cestě domů ještě rozvěšujeme směrovky pro navigaci závodních týmů a přemýšlíme na co jsme ještě zapomněli. Jak se během dne ukákáže je toho docela dost. Odjíždím do Jihlavy pro paní rozhodčí a mezitím ostatní začínají roznášet překážky kolem parkuru. Úderem deváté je vše připraveno a velký den pro Ejminku začíná. Jako vždy před každým startem předvádí svůj smysl pro tanec a dobrá nálada ji neopouští celý den. Ještě nikdy nevyhrála žádný závod,ale doma, když neběhá její máma cití velkou příležitost,kterou využívá na 100% a vítězí. Začínali jsme před dvěma roky a 25.6. se plní velký sen nejen můj,ale i Věrky,která vítězství Ejmince hodně přála. Za Ejminku i za mě Ti Věrko moc děkuju,že jsi mi ji svěřila. Kolem třinácté hodiny je hotovo,začínáme uklízet. Další malý závod skončil. Můžeme začít přemýšlet nad Šiškobraním. Ještě odvážím rozhodčí (Hedviku Rychnovskou) zpět domů a přemýšlím nad Ejminčiným vítězstvím. Ale vlastně proč? Kdo ji znáte tak víte,že každý běh s ní je vlastně naše malé vítězství. (Ejmy vhrála jumping,agility i součet tím získala titul Třeštík 2011)
Závěrem ještě musím dodat,že s Felon a Ričim běhala Verča,s Herym já a Jessu po parkuru proběhla Edita. Věrka,kterou trápí bolavé koleno běhat nemohla a tak si aspoň přebrala největší pohár pro Třeštíka,který jsme ji s Ejminkou věnovaly s přáním aby se koleno co nejdříve vyléčilo.
                                                                                                            Mirek

4.-5.6. K.A.T. cup - Třešť
Pátý ročník dvoudenních závodů nám dal opět zabrat. Coby pořadatelé máme starostí až nad hlavu a na psy moc času nezbývá. Kromě Ejminky,která je kvůli nedávno odstaveným štěňátkům trošku z formy se všichni činili jako čerti. Neúprosný žár slunce tlumil svěží vítr,parkury postavené na posečeném trávníku prověřovaly závodní týmy,rozhodčí sršel dobrou náladou, která se vznášela nad celým jezdeckým areálem. Jako jeden z pořadatelů závodů mám už nějaký ten rok za sebou a ta spousta starostí s přípravou a šílené nervy těsně před dnem "D" mě každý rok doženou k rozhodnutí,že letos už je to naposled. V klidu si budu jezdit s psama na závody do jiných měst a bezstarostně si je užívat. Jenže příjezdem závodníků se začíná situace pomaloučku obracet. Jako první většinou dorazí "štamgasti". Hedvika s Pepou,Darja,Evžen, Ilona,Hedvičáci,Jitka Lukeslová i Slánská,Soňa a Radek,Fuksovi a spousta dalších agiliťáků, kteří mi po skončení závodů přijdou říct jaké je to u nás super. Mám velkou radost,když každého z nich vidím,alespoň jednou,na stupních vítězů jak svírají v ruce medaili,pohár či kokardu. Nedá se přesně popsat co v tu chvíli člověk (tedy já) cítí,ale okamžitě začnu uvažovat o dalším závodu,který bych pro své agiliťácké kamarády udělala. Zatím máme před sebou speciál pro XS a v srpnu Šiškobraní. Troje závody za rok,není to moc a není to málo,jen aby se u nás závodníkům líbilo. Ejmy,Felon,Riči,Orin a Hery doplnili do svých vitrínek ceny za 11 prvních,2 druhá a 3 třetí místa.

14.5. Calibra speciál - Třebíč
Tak a jsme tu zas,pěkný trávník vítá nás. První běží Ejmy,po ní profík Riči,poslední jde Felon - rodinka má zmáklej slalom.

    
Herýsek se připravuje,hravě skočku přeskakuje.
 
  
Náš chlupáče Orýsek,už se vrhá se do tyček. Kruh na trati to je strašák,ale Ori to je mazák.
Ceny už si vyhlíží malá smečka Indičí.
     
         
Dost jsme jim jich uzmuly,na ostatní (téměř) nezbyly. Dvě první,tři druhá a čtyři třetí místa.

Jako prémii k velkému úspěchu jsme dostali básničku od kamarádky z KK Jihlava.
 
Chceš-li někdy vyhrát v kategorii small
musíš od Třeště dál.
Možná ti to nebude nic platné,
neb Věrka jezdí po republice celé.
Teď ta zmije jedovatá
i do medíků se nacpala!!!
Prostě všude na bedně být musí
a málokdy jiného tam pustí.
Snad jen largové mohou být v klidu,
tak velkou zatím nemá obludu.
Věrka však není na stupních vítězů sama
tým Indyk je velká skupina.
Zkrátka Třešťáků je čím dál víc
a na nás chudinky nezbyde nic!!!!!!!!!!!!!!!!!!!  
Ilonka + Debinka

7.-8.5. Velká jarní cena + Mistrovství toyů a psů do 28cm - Praha
Blízko Rokytky v Praze Kyjích se konaly dvoudenní závody na které jsme se přihlásili především kvůli mistrovství toyů (pro Felon a Ričika). Běhalo se na dvou parkurech a posuzoval nám již dobře známý pan Spolek a pan Kirilov z Ruska na kterého jsme byli hodně zvědaví. Jeho parkury byly jiné než jsme zvyklí (inu každý rozhodčí má svůj styl) a typické těžkými náběhy do slalomu.
Felíšce jsem zkazila co se dalo,ale první místo v SA2 dá zapomenout na jakýkoli nezdar. Riči, Hery  a Orin přidali dalších 6 prvních a druhých míst. Riči se stal i mistrem toyů.

23.4. Velikonoční bláznovství - Sedlec
Jižní morava nás uvítala nádherným slunečným ránem a přivítání (po ukončení závodů i rozloučení) od starosty obce bylo příjemnou změnou od zaběhnuté praxe na závodech a aniž bychom to v tu chvíli tušili i předzvěstí super závodů s úžasnou atmosférou. Jak jsme na obyvatele Sedlece zapůsobili našim pobíháním těžko říct,ale smích valící se na parkur pro nás znamenal jediné,když nic jiného tak se určitě skvěle bavili (na náš účet) a osvěžováni nejen pivem,ale i mikulovským vínem oceňovali každý běh velkým potleskem. Naše Kessi s Mirkem startovala v začátečnících MA a já s Orinem v pokročilých MA. Já s Felon,Ričim a Herym v pokročilých SA. První běh byla hra postavená z tunelů a skoček různě obodovaných,ale kolik bodů která překážka má věděla jen rozhodčí. Jediná podmínka byla,že po každém tunelu musela následovat skočka,jinak každý tým běžel jak se mu chtělo. Hery o jednu skočku zavadil zadníma nohama a škaredě spadl přez hlavu,vzdali jsme,ale na další běhy,agility a jumping,už byl ve formě.

             
Vyhlídka na ceny nás po celý den bičovala k nejlepším výkonům. Netušili jsme,že po vyhlášení vítězů budeme řešit nerudovskou otázku:"Kam s tím?" Asta je celkem velká,ale čtyři lidi,sedm psů,stan,židličky,přepravky,baťohy a neskutečná štědrost jihomoravanů z nás udělala obložené chlebíčky zavřené v plechovce od sardinek.
Celková bilance je neuvěřitelná - 10 medailí a 3 poháry. Pět prvních,sedm druhých a jedno třetí místo.

17.4. Speciál pro small a medium - Šlapanice
Ve Šlapanicích se nám moc líbí,bez kategorie large tam pobíhají jen malí psi a taky je tam znatelně menší hluk v podobě štěkání. Do budoucna to však vypadá,že jarní závody vynecháme a pojedeme jen na podzimní. Opakoval se stejný problém jako loni,ale v mnohem větší míře. Malá Felíška,ač bojovala statečně,neměla proti množstevní přesile much vylétávajících ze země nejmenší šanci. V prvním běhu se diskla pobořením překážky před tím než ji skočila (zdvojený skok) a pak ji zahnaly na ústup krvechtiví upírci. Riči to taky nevydejchal. Oháněl se kolem sebe a útočil na dotěrný hmyz jako čert,ale zákeřnost nepřítele neznala mezí a tak i on podlehl. Přesto dokázal ve zkoušce doběhnout na 10 a v agility na 17 místě. Čest Indíků zachránil veterán Hery,který si jako buldozer razil cestu parkurem bez ohledu na dotěrné vetřelce a oba běhy vyhrál.

9.4. Nejistá sezóna - Třebíč
Na závodech v Třebíči nemůžeme chybět. V porovnání s cestou do Rakouska jsme tam za chvilku a cítíme se tam jako bysme byli domácí. Nárazový vítr,který se celý den proháněl po hřišti občas zlomyslně shazoval překážky. Svou premiéru měla Felon,poprvé starovala v A2 a vítězným během dala jasně najevo,že to má v tlapce. Jako jediná doběhla bez trestných bodů.

  Motýlci,podporováni silným větrem,poletovali po parkuru...
...i Hery,po správné motivaci,běžel s větrem o závod.
     
Třešťský klub měl početné zastoupení kterému vévodila "Královna A2 první".

2.4. Kostelanská jarní tlapka - Kostelany
Konečně závody u nás. Napoprvé neofka,ale pořádané agiliťákama z Kroměříže v prostředí divokého západu na ranči v Kostelanech. Kam jen oko dohlédlo se rozprostíraly pastviny s koňmi,které jsme potkávali i v prostorách ranče jak se stylovými sedly na hřbetech bez povšimnutí míjejí Saloon,Banku i šibenici.

  
Zabiják Felíška naštěstí zavčasu skolila potulného vlka a tak závody molhly začít. V hale určené pro trénink koní vířil písečný prach. Ubytování a posilnění jsme zvládli raz dva.   
Před prvním během bylo ještě hej. Pak to přišlo. My i psi jsme se bořily do sypkého písku,obraty a otočky byly teměř neproveditelné bez alespoň malé ztráty rovnováhy (mnohdy i pádu) a startovat se třemi psy v jedné kategorii se rovnalo plicnímu kolapsu.  
         
Vyhlašování vítězů až do pátého místa mělo za následek,že si všichni naši psi dovezli medaili a Hery dokonce dvě.

20.3. Tattendorfer Winterhallencup 5.kolo + finále - Tattendorf,Rakousko
Vrchol zimní sezóny byl pro Věrčiny svěřence naplánován na 20.3.2011. Vyjížděli jsme až v devět hodin ráno na což se závodní tým tvářil dost nechápavě. Kam že to tak pozdě jedeme? Projevilo se to třeba i nechápavým pokukováním z okna Asty,když  jsme směrem na Stonařov minuli všechny odbočky kam obvykle v neděli vyjíždíme na vycházku. Nejvíc cestu prožíval Riči, který si skoro celou dobu nestihl lehnout. Po třech hodinách jízdy přijíždíme do Tattendorfské mekky psího sportu. Hned poté co se postavil MOL3 a Věrka došla přihlásit své chlupaté komando spěcháme na krátkou procházku spojenou s vyvenčením. Po návratu okukujem plochu kde se staví první parkur - jumping. Vypadá dost složitě což potvrzují i první startující - všichni DIS. Pátá v pořadí (z osmi jedničkových psů) nastupuje Felíška,která jako první dobíhá záludný parkur. Totéž už se podaří pouze jedinému soupeři (ovšem s jednou chybou a odmítnutím) a malý ušatý psík vyhrává svou kategorii. Ve dvojkách se situace vyrovnává a z deseti startujících dobíhá Riči na druhém místě. Za malou chvilku po něm vyráží na trať i Herýsek,kterému se zde náramě líbí. Totiž,není tu mokro ani žádné velké teplo,překážky pro tohoto psího veterána jsou příjemně nízko,stačí jenom pohopkávat a krásné druhé místo je tu. Po přestavbě parkuru na agility,které je tentokrát mimořádně těžké,začíná spanilá jízda celé trojice. Felíška jako jediný jedničkový psík dobíhá parkur a vyhrává. Ričik opět ukazuje svou suverenitu a dobíhá opět na druhém místě (doběhlo pět týmů z deseti i v trojkách se polovina startovního pole diskla). Samostatnou kapitolu tvoří tradičně Hery. Vyhrává běh a když ho Věrka nese do našeho "ležení" rozdává úsměvy na všechny strany. Co dodat na závěr? Felon 1,Riči 1,Hery 1.
Podívejte se na pár fotek,které jsme pro vás připravili,zkuste si pustit video a už skoro víte jaký krásný sport je agility. Akorát nevíte jak se asi cítí unavená (ale šťastná) Věrka,když vylézáme ve 23:30 z Asty s pomyšlením,že o půl šesté ráno jdeme do práce.
                                                                                                                                Mirek
Se zrádným parkurem si správná trojka lehce poradila.

    
      
Páté kolo bylo pro nás nejúspěšnější. Ve finále HUSSE Race of Champions se sčítali všechny výkonnostní kategorie dohromady,včetně veteránů. Riči skončil na pátém,Felon na čtrnáctém a Hery na dvacátém místě z 33 psů. V Rakousku se pořadí určuje podle bodů které tým získá za umístění v jedotlivých bězích. Zkusmo jsme si sečetli tresné body (tak jak se to dělá na našich závodech) a Riči jich měl nejmíň,takže podle českých pravidel by finále vyhrál. Celkový vítěz Tattendorfer Hallencupu vyhlášen nebyl což mě hodně mrzí,protože letos by SA1 vyhrála Felon a veterány Hery,Riči v SA2 čtvrté místo.

26.2. Speciál pro XS Panda Praha
Cestou na neofka v Praze jsme si udělali neplánovanou poznávací jízdu po hlavním městě a málem nestihli začátek závodů. Soutěž jednotlivců se běžela na parkuru agility,Riči byl první XS,Kessi druhá a Orin třetí MA. Ve štafetě běžela Ejmy první část agility a Felon druhou jumping - Tryskomyšky 5.místo,Riči běžel druhou část ve dvojici s jorkšírkou Kety - Papijorci,4.místo. Do tuneliády družstev nastoupili všichni tři papiloni coby Indyk team,1.místo.
Long tým ve složení Bessi a Hery ve štafetě vyhořel. V soutěži družstev k nim přibyla Nely,ale její čas se nezapočítával,byly nejpomalejší - Mišmaš,4.místo.
Kategorii MA zpustošily naše štěňata. V první části štafety vběhla Kessi neplánovaně do tunelu takže pro tým "Lištičky" bohužel DIS. Družstvo Vrtichvostů doplnila kříženka Cherry,ale mezi spoustou tunelů se diskla a tak se její výkon škrtal,1.místo.

20.2. Tattendorfer Winterhallencup 4.kolo - Tattendorf,Rakousko
Poslední kolo Hallencupu nedopadlo podle očekávání... chtěla napsat Věra. Já to vidím trošku jinak. Felonka v prvním běhu zavadila dost nepříjemně o skočku a tak se trošku bála jít do parkuru naplno. Ričik taky neměl zrovna svůj den. Vše ale vynahradil matador Herýsek,který svou kategorii vyhrál. Ejminka doběhla poprvé oba dva běhy i když v čase průměrném,ale konečně nebyla DIS. Do finálových běhů posledního kola se kvalifikovali všichni tři Věrčiny pejsci,takže rozhodnutí o tom jak dopadne Hallencup padne za měsíc. Co napsat závěrem? Všichni naši svěřenci si vedli po celý cup velmi dobře a je vidět,že se mohou rovnat s ostatními zúčastněnými týmy. Ostatně to bylo vidět hlavně při předávání cen kde Věra se svými chlupáči nechyběla ani jednou. Do závěrečného klání jim přeji alespoň trošku závodnického štěstí.

16.1. Tattendorfer Winterhallencup 3.kolo - Tattendorf,Rakousko
Je ráno 4ºº a my se smečkou vyrážíme již druhým rokem do rakouského Tattendorfu,200 km tam a 200 zase odpoledne zpátky. PROČ? Kdo nikdy neviděl papillony v akci asi nepochopí,pro ty co mají doma podobné tryskomyši snadno pochopitelná věc. Už když panička začne v sobotu večer snášet potřebné věci určené především pro tyto malé ušáky,začnou jim zářit očka, protože už ví co zítra přijde "HURÁ " budeme zase skákat. Ráno se naskáče do ASTY a už vyrážíme. Cesta je pro ně nuda. Zvědavě zvednou hlavičky jen ve Znojmě,když kupujeme dálniční známku a znovu podřimují zhruba až do Vídně. Je kolem sedmé hodiny raní a vystupujeme před halou v Tattu. Psíci si trošku protáhnout nožky,udělají čurání a honem je zaženeme do MOL3. Jdeme si prohlédnout první parkur,těsně po osmé začínáme. Udržet ušáky,když se derou z MOL3 na parkur je problém. Nejhorší chvilka je těsně před první skočkou. Zazní hvizd rozhodčího a na dalších 30 - 50 vteřin je konec světa,okolí přestane existovat. Jsou jenom překážky a páníček se svým ušatým stvořením,které předvádí něco nad čím dodnes nechápavě kroutím hlavou. A je tu konec,zastaví se časomíra,začínáme znovu poznávat okolí a chválíme to malinké ušaté nic u našich nohou,které právě předvedlo svou spanilou jízdu i když třeba s výsledkem DIS. Když se vše na chvilku vrátí do reality dojde nám proč jsme tady. Máme totiž ty nejšikovnější pejsky na světě. Dvě první a třetí místa,jedno druhé.
                                                                                                                             Mirek

9.1. Klubové závody - Tattendorf,Rakousko
Kamarádka Eva nás pozvala na jejich klubové závody a protože se konaly v naší oblíbené hale v Tattendorfu tak jsme neváhali a jeli si zaskákat. Agility bylo tradičně rozděleno do výkonnostních kategorií,ale jumping byl pro všechny dohromady. Odváželi jsme si jedno druhé dvě třetí místa.

2010

5.12. Tattendorfer Winterhallencup 2.kolo - Tattendorf,Rakousko
Závěrečné závody letošního roku se staly pověstnou třešničkou celé sezóny. Splašená Ejminka v jumpingu úplně nezvládla slalom (10.místo) a v agility se před áčkem schovala do tunelu. Hery v dobré náladě proběhl oba parkury nezvykle rychle a jen s jednou chybou na slalomu v agility,oba běhy i součty 2.místo. Malý ďábel Felon běžela bez chyb a jak nejrychleji to šlo,v jumpingu 4 v agility i součtech 2. Riči se v jumpingu vyhnul slalomu úprkem do tunelu zato v agility byl bezkonkurečně nejlepší. I přez malou kolizi za áčkem měl o 6 vteřin rychlejší čas než druhý nejrychlejší pes a byl to nejkrásnější běh celé jeho dosavadní závodní kariéry,v součtech třetí.

7.11. Tattendorfer Winterhallencup 1.kolo - Tattendorf,Rakousko
Obnovili jsme loňskou účast na rakouských závodech v Tattendorfu. Čeká nás čtyřkolový maraton zakončený finálovým během pro týmy,které se do něj musí nominovat umístěním v předchozích kolech. Změna je nejen v pravidlech,ale i v našich týmech. Felon a Ejmy zůstávají v SA1,Riči se přesunul do SA2 a přibyl Hery,který začal běhat ve veteránech. Felon uhájila dvě třetí místa,Ejmy s Herym jedno a Riči vyhrál jumping.

23.10. Podzimní bláznovství - Dubňany
Sychravým podzimním ránem vysočiny jsme vyrazili na jih za teplem a posledními venkovními závody sezóny. Jaké bylo naše zklamání,když i v okolí Hodonína a Břeclavi teploměr ukazoval 1,5 stupně si jistě dovedete představit. Během dopoledne se ukázalo sluníčko a rozehřálo nás do provozní teploty. Škoda,že Orinovi uniklo třetí místo jen o pár setin vteřiny,ale stupně vítězů už má tak blízko,že po nich určitě brzo drapsne. Díky bohaté nadílce sponzorů a Ričikově výhře v součtech jsme se obtěžkáni taškami a patnáctikilovým pytlem granulí vydali k autu. Při pohledu na hromadu výher,sponzorských dárků,baťohů,židliček,stanu a smečku psů jsme podlehli malomyslnosti a s pramalou vyhlídkou na úspěch začali veškerý náklad přemisťovat do ASTY. Využili jsme kdekteré místečko i skulinku a naštěstí zbylo i trošku místa pro nás. Namačkaní jako sardinky v plechovce jsme si užili úžasnou cestu domů plni hrdosti a pýchy na své čtyřnohé parťáky,kteří se pyšnili dvěmi prvními a třetími místy,v ostatních bězích dobíhali do 10.místa.

10.10. O Šlapanického vlka - Šlapanice
Podzimní šlapanická speciálka pro smolíky a media se hemžila papillony. Osm krásných motýlků poletovalo prosluněným parkurem a někteří dolétli až na stupně vítězů. Háravou Kessinku jsme radši nechali doma,ale moc to nepomohlo. Hery se rozhodl,že si najde jinou voňavou slečnu a na nějaké heroické výkony na parkuru neměl náladu. Aby Orinovi nebylo líto,že nemůže závodit tak si alespoň vyzkoušel pár překážek mimo parkur. Na stupně vítězů dosáhla jen Felíška třetím místem v SA1.

19.9. O pardubickou tlapku - Nemošice
Nádherný den plný sluníčka,vůně perníku a úžasných výkonů našich psů jsme si užili v Nemošicích nedaleko Pardubic. Zmáčení raní rosou při stavbě stanu jsme se,každý po svém, snažili zahřát na provozní teplotu. Teplá káva a sluníčko vykonaly své a pohled na tuneliádu štěňat nás naplnil radostnou nedočkavostí. Kdy už půjdeme na start my? Před prohlídkou parkuru začátečníků začalo naše bezstarostné nadšení vyprchávat. Někteří se bezradně odvraceli od parkuru,jiní horečně vymýšleli bojovou taktiku. Jumping i agility pro začátečníky nebyly zrovna nejlehčí. Několikrát se měnilo vedení na ruce a zařazení áčka,kladiny a kruhu také zvýšilo obtížnost.

   
      Zatímco mladí agiliťáci už odpočívali "po práci",mazáci se začali dožadovat svých práv.
          
Byť se jednalo o neoficiální závody byl parkur pro závodníky celkem těžký.
Na stupních vítězů jsme si užili dvě první a čtyři druhá místa.
   
  

18.9. Zkoušky Třešť
Čtvrté a zároveň poslední závody pořádané našim klubem se tentokrát obešly bez deště. Coby pořadatelé máme všichni spoustu práce a tak není čas na focení,přesto se vždycky najde nějaká dobrá duše a pár snímků máme. Focení pyšných vítězů si vychutnám sama. Papilloni opět dokázali,že umí běžet s větrem o závod. Riči poprvé startoval v kategorii A2. První zkouška moc nevyšla zato v té druhé byl za hvězdu,2.místo. Felon byla v SA1 první a třetí,v agility také třetí.

14.-15.8. Táborský hopík - Soběslav
Na hopíka jsme vyrazili jen já s Mirkem a věrný Edík s Verčou. Díky vydatným dešťům v předchozích dnech byl trávník natolik podmáčený,že se běhalo i v loužích,kterým se nedalo vyhnout ač se pořadatelé i paní rozhodčí snažili jak mohli. Jediný Riči mokrý terén neřešil. Felon i Ejmy vadily louže,ztrácely jistotu v odrazu. Nejhůř na tom byl Hery. V rybníku se sice koupe rád,tam mu voda nevadí,ale urousat si bříško to je nehoráznost,kterou nehodlal přijmout a chvílemi se po parkuru pohyboval jako drezurní kůň s vysokou akcí všech končetin. I když Hery svými výkony nijak nevynikl,papilloni se na bednu dostali všichni tři. Odvezli jsme si dvě druhá a třetí místa.

7.8. Klubové závody - Třešť
Naše první klubové závody proběhly za neskutečně otřesných podmínek a snad i proto z cízích závodníků přijeli jen ti nejvěrnější a nejotrlejší. Celé klání bylo myšleno jako zakončení týdeního agi výcviku našich psů i psovodů pod vedením zkušené závodnice Hedviky Rychnovské, která toho pro nás tento rok udělala tolik,že jí to ani nemůžeme oplatit. Posuzovala závody "Třeštík" pro kategorie XS,SA a celý týden se s námi trápila na cvičáku za deště a zimy. Sobotní závody byly vyvrcholením nepřízně mocné přírody. Cestou k nám bojovalo auto paní Liškové s přívaly vod a bahna splavovaného z polí na Pelhřimovsku prudkým lijákem a u nás se do bahna zabořila sama hned na prvním parkuru. Vytrvalý déšť promáčel látkový tunel natolik,že jsme ho psům z kategorie SA museli nadzvedávat,aby ho vůbec mohli proběhnout. Jelikož je látka na tunelu červená tak všichni bílí psi dostali lehce růžový nádech na hlavě a zádech zatímco podvozky měly krásně hnědé. Všichni jsme byli zmáčení,zabahnění,zmrzlí,ale troufám si říct,že šťastní,prototože to byly úžasné závody v téměř rodinném kruhu s naprosto neuvěřitelnou atmosférou. Felon byla 2x druhá a jednou třetí,Riči vyhrál jumping.

31.7. Nejistá sezóna - Třebíč
Na poslední letošní závody vyjela celá horda Třešťáků. Po delší době se k nám připojila i Helča s Kery a Sindy,která závodí především v Rakousku. Běželi se dvě zkoušky a zkouškový jumping. Ukořistili jsme dvě první,druhá i třetí místa.

18.7. Letní dvoujzkoušky a neoficiální závody - Veselí nad Lužnicí
Ve Veselí nad Lužnicí jsme byli,coby agiliťáci,poprvé. Díky spojení oficiálních a neoficiálních závodů v jeden den mohli na trať vyrazit i naše lištičky. Drobný déšť provázel dopolední zápolení štěňat a začátečníků. Pro štěňata byl přichystaný parkur bez tyček na skočkách (pouze se probíhalo mezi bočnicemi) a tak jsme se s Orinem a Kessi vnutili jako doskokani k začátečníkům. Přesné výsledky nevíme kvůli tvrdohlavé technice pořadatelů,kteří museli sčítat výsledky ručně. Jistí jsou jen vítězové a tou byla Kessi v kategorii štěňat. Druhé a třetí místo ze dvou běhů ji v součtech vyneslo na stupeň nejvyšší. Pro Kessinku to bylo první (a doufejme, e ne poslední) vítězství a stejně tak i pro Mirka,který se z toho nějak nemohl vzpamatovat a musel trošku "dobrat",aby vůbec zvládl další běhy s Ejminkou.

         
Riči byl v jednom běhu první a v součtu druhý. Felon byla třetí v jednom běhu i v součtu.
             

3.-4.7. Pohár Vysočiny - Jihlava
Ranní sluníčko během dopoledne zahnalo všechny čumily roztroušené kolem parkuru pod stany a do stínu stromů. Velcí psi se chladili v řece,zatímco pro ty menší byla připravena vanička na cachtání. Rozhodčí během dne měnil nejen kšiltovku,ale i trička,pořadatelé sežehlí sluncem pobíhali po parkuru pod deštníkem či v slušivých kloboučcích. Tak vypadal letošní Pohár vysočiny v minulých letech často provázený deštěm,narazovým větrem i krupobitím. Hery, Jessi,Riči,Ejmy a Felon se činili s jazýčky vyplazenýmy na těžkých tratích postavených Tomášem Glabazňou.

 
Agiliťáci už se nemůžou dočkat až budou vypuštěni z klece. Po krátkém rozcvičení následuje bojová porada. Tentokrát to Jessi docela skákalo i když by se radši válela doma v posteli.
 
      
Hery nemá rád vedro a na áčko šplhal jako Messner na desetitisícovku.      
Vysmátá Ejmy si do každého běhu přidala i nějakou tu piruetu.
 
 
Felon opět letěla jako k ohni,jako dráček Soptíček.
Riči se nad parkurem téměř vznášel a nebyl sám.
  
  
Zdecimované "vojsko" po bitvě.
Krásný pohár dostala Felon za třetí místo v součtech,ale únavou sotva udržela otevřené oči.
 

26.6. Třeštík - Třešť
První neoficiální agility závody v rámci pravidel minimaxi psa pro XS,která náš klub pořádal byly nadmíru úspěšné nejen pro naše psy,ale i pro celý klub. Dvě první a druhá místa s šesti třetími hovoří za vše.

12.-13.6. K.A.T. cup - Třešť
Letošní K.A.T. cup se předvedl ve dvou,naprosto odlišných,podobách. Prosluněná sobota slibovala úžeh i úpal v jednom a promočená neděle po sobotním večerním krupobití na nás dýchla chladem podzimu. Aktivitu dvou i čtyřnohých závodníku to však neoslabilo až na nějaký ten pád do promáčeného trávníku. Jessi doběhla jen jeden běh a ostatní,Felon,Ejmy,Riči a Hery posbírali jedno první,třetí a 3 druhá místa.

8.5. Calibra speciál - Třebíč
Na letošní Calibře se všem našim psům zadařilo,ale největší radost nám udělala Ejmy. V červenci to bude rok co ona i Mirek začali trénovat agility a teď v dost silné konkurenci tak neuvěřitelné umístění,páté místo v agility,Riči byl třetí a Felon první ve zkoušce.

1.5. Jumpingový speciál - Jihlava
Na jihlavské závody jezdíme s každoroční pravidelností a nejinak tomu bylo i letos,přestože jsme museli oželet prvomájový průvod .
Ranní přepršku jsme zvládli v pohodě pod velkým deštníkem ještě před začátkem závodů. Během dne se na nás z nebe občas usmálo sluníčko nebo parašutisti,které ze svých útrob vyplivlo letadlo z nedalekého letiště na Henčově. Pan Spolek postavil skvělé parkury a na čerstvé jarní trávě to psům úžasně běhalo. Ejmy v jednom běhu sice zase utekla z parkuru (samozřejmě pro míček,který na ní čekal v cíli jako odměna),ale v třetím jumpingu běžela jako profík a z dvacetitříčlenného startovního pole smolíků nechala za zády víc než polovinu soupeřů včetně Ričiho a Felon která v prvním jumpu doběhla druhá - neuvěřitelné.

24.4. Jarní závody  -Jičín
Čtvrtý dubnový víkend byl opět ve znamení závodů. Ráno jsme si cestu do Jihlavy proráželi hustou mlhou. Pak už se jelo dobře,ale hned jak byl Jičín na dohled číhavě jsme pozorovali okolní krajinu a zvlášť lesy podél silnice. V autě žádný poklad nebyl,ale nějaké to jídlo by se našlo a Rumcajs by snídaní zdarma určitě napohrdnul. Naštěstí se žádné loupežné přepadení nekonalo a my dorazili na nádherné cvičiště Zko Jičín. Čerstvě posečený trávník v kterém se tu a tam objevovaly květy pampelišek krásně voněl a psi na něm běhali až se jim za tlapkama prášilo. Akorát Hery to s rychlostí moc nepřeháněl. Celodenní sluneční žár pro něj není to "pravé ořechové" a i když jsem ho v jednom běhu navedla na špatnou překážku nechal se ukecat,aby ji neskočil a tak jsme všechny tři běhy měli bez chyby. Ejmy se začíná na parkuru zajímat o různé věci. Jde si prohlédnout rozhodčího,zaběhne si mimo parkur na pokec s jiným chlupáčem a nakonec si to namíří do našeho ležení a s úsměvem na líci čeká až za ní dorazí i Mirek. Snad jí to chaotické poletování po parkuru brzy přejde i když jako správný motýlek na to má tak trochu právo. Za 3.místo v SA1 dostal Riči skleněnou medaili.

18.4. Speciál pro small a medium - Šlapanice
Šlapanický speciál pro smolíky a medíky začal mrazivým ránem u nás na vysočině a překulil se do prosluněného dne nedaleko moravské metropole. Sluníčko zahřálo nejen nás,ale i hejna podivných much,které se rojily pár centimetrů nad zemí na několika místech parkuru. Většinu malých psů jejich nálety natolik vyvedly z míry,že nemohli dokončit běh bez chyb a občas to vzdali úplně. Naši papilloni sice bojovali statečně,ale mnohočetná přesila udolala především Ejminku. Felíška byla v SA1 první a druhá,Hery v SA2 2x druhý.

5.4. Velikonoční beránek - Třebíč
Velikonoční beránek - před šesti lety to byly naše první agi závody a tak to bereme jako tradici se těchto závodů zúčastnit. Počasí se moc nevyvedlo,byla zima a foukal silný,studený vítr. Psi byli v přepravkách a zakrytí dekou a my se zahřívali čajem,nebo pobíháním po parkuru. Jen nejmenší a nejmladší Felíška zvládla všechny tři běhy téměř bez chybičky,jen ve zkoušce seskočila zónu na kladině. Přesto doběhla na 3.místě těsně za Ričikem.

28.3. Tattendorfer Winterhallencup 5.kolo - Tattendorf,Rakousko
Poslední závody v Tattendorfu byly korunovací Ričika a Felíšky. Felon byla první v jumpinu a součtech,druhá v agility,které vyhrál Riči. Ejmy byla druhá v součtech. Součtem čtyř nejlepších výsledků z pětikolového cupu byli zjištěni vítězové celého Hallencupu 2009 - 2010. Riči se stal vítězem a Felíška byla třetí.

20.3. Opsion 009 - Hradec Králové
Opsion začal totální diskotékou pro všechny naše psy. Ejmy sice jumping doběhla,ale překročila maximální čas. Po pěti diskvalifikacích jsme zírali na stavbu parkuru pro A1 a duševně se připravovali na další pohromu. Naštěstí se nad námi čtyřnožci slitovali. Felon doběhla druhá a Riči s Herym třetí.

14.3. Tattendorfer Winterhallencup 4.kolo - Tattendorf,Rakousko
Zdá se,že papillonům halové závody na koberci svědčí. Všichni tři v Tattendorfu zářily jako nejblýskavější hvězdy na jasné noční obloze. Riči stál vždy na stupni nejvyšším.

Brzké raní vstávání,čeká na nás skákání.
Do Vídně už trefíme,často tam teď jezdíme.
  
      
Vykotlaný strom se hodí,líhnou se v něm papilloni.
Protáhnem si pacenky,objevíme sněženky.

Rychle zpátky do haly,začínají závody.
  
       
Felon,Riči,Ejminka,to je pěkná rodinka.
Riči už je na bedně a tváří se vítězně.
Medaile se zlatě třpytí,tahle už je v řadě třetí.
Bronz,stříbro a zlato,v Rakousku to stojí zato.

27.2. O černobílou packu - Praha
V jezdecké hale v Nučicích se nám moc nedařilo. V polovině bězích jsme se diskli a zbylé doběhli. Ve výbězích blízko haly se proháněli koně,sluníčko svítilo a tak nám žádné disky nemohly zkazit radost z úžasného dne stráveného s těmi nejšikovnějšími psy na světě.

21.2. Tattendorfer Winterhallencup 3.kolo - Tattendorf,Rakousko
Na druhé závody v Tattendorfu jsme opět vyrazili brzo ráno. Po krátkém čekání na "taxík" jsme se vydali na cestu do Rakouska. Při průjezdu Vídní jsme si povzdechli "kdeže loňské sněhy jsou" a před půl osmou už "Asta" parkovala před halou. Parkury už byly postaveny a v osm začala prohlídka. Běhala jen Felon a Riči který se v obou bězích i součtech umístil na 2.místě.

24.1. Opsion 007 - Hradec Králové
Po dlouhém zahálení jsme konečně vyrazili na první závody v roce 2010. Kvůli nepříznivé předpovědi počasí jsme vyrazili hodně brzo ráno (samozřejmě zbytečně) a cestou po očku sledovali teploměr,který z osmi stupňů u nás pomalu šplhal k dvacítce jak jsme se blížili k cílu naší zimní výpravy. V teple auta nám bylo hej,ale jakmile psi vyskáli ven začali papilloni poskakovat po třech nožkách a tak cesta do jezdecké haly vypadala dost groteskně. Bohužel,ani v hale to nebylo o moc lepší. Mrzlo tam stejně jako venku a když přes poledne vylezlo sluníčko tak bylo venku rozhodně tepleji než uvnitř. Nabalení do zateplených bund a kalhot,v čepicích a s rukavicemi jsme jeden za druhým vybíhali na trať. Říká se,že mráz kopřivu nespálí. Já bych to napsala trošku jinak: "Ani mráz agiliťáka neodradí,jde se poprat s těžkou tratí." Pro Ejmy byly závody v Hradci Králové první oficiální. Přestože se diskla v jumpingu i agility,zkouška se jí povedla 5 místo. I Klaudi dvakrát neuspěla,doběhla jen jumping. Felon se nepovedl jumping zato ve zkoušce byla třetí. Pouze Hery si připsal další tři dokončené běhy a ve zkoušce byl druhý. Největší smůlu měl Riči. Nějak se mu nelíbil slalom a v agility i zkoušce jsem ho musela několikrát opakovaně navádět,protože neustále vbíhal až za druhou tyčkou. V jumpingu se mi ho konečně podařilo správně usměrnit a slalom jsme zvládli,když však viděl jak křepčím radostí nad prvním povedeným slalomem nadšeně vlítl do prvního tunelu,který cestou potkal a třetí diskvalifikace byla naše.